Záhada zhasnutého Solexu: Když žárovky stávkují

Všichni to známe. Člověk přijde do garáže, nastartuje moped, chce si užít večerní vyjížďku, ale světla ani nebliknou. Správná údržba VeloSolexu totiž občas obnáší i řešení nečekaných elektrických záhad. Přesně tohle mě potkalo u mého druhého kousku, kterému v dílně říkám Červený elegán. Zhasla přední i zadní lampa najednou. Moje první myšlenka byla jasná – klasické dvoutaktní přetížení. U mopedů totiž platí, že jakmile praskne jedna žárovka, ta druhá okamžitě dostane proudový náraz a spálí se taky. Jenže po demontáži krytů přišlo překvapení: obě vlákna byla na pohled naprosto netknutá a v pořádku. V ten moment začala ta pravá veteránská detektivka.

Lov na ztracený kontakt a první zdánlivé vítězství

Můj kamarád Honza mě hned na začátku upozornil na unavené kontaktní plíšky, které u VeloSolexu kvůli neustálým vibracím jednoválce rády ztrácejí pevnost. Vzal jsem to z gruntu: očistil jsem mosazné plíšky a u páky vypínače světel (katalogové číslo Z11400, viz. schéma) jsem pro jistotu nanesl malou kapičku cínu, abych kontaktu pomohl. Když jsem pak prošel zbytek cesty, narazil jsem na kontaktní plíšek u palivového čerpadla (katalogové číslo 11687, viz. schéma). Byl unavený a mírně ohnutý. Stačilo ho kleštěmi jemně přihnout, správně zacvaknout zpět do plastového krytu a s napětím otočit motorem. Obě světla se okamžitě rozsvítila! Měl jsem radost, jak hladce to šlo, a kapičku cínu jsem na vypínači nechal jako spolehlivou pojistku. Jenže Solex měl jiné plány.

Druhé dějství: Když cín nezabírá

Netrvalo to dlouho a celá závada se brzy zopakovala. Jenže tentokrát už můj předchozí osvědčený postup vůbec nezabral. Znovu jsem rozebral kryty, prošel milimetr po milimetru všechna kritická místa, kde by mohl být problém s kostrou nebo proudem, ale elektrika dál stávkovala. Nepomáhala koroze, nepomohlo čištění a nepomohla ani moje slavná kapka cínu na páčce vypínače. Byl jsem v koncích. Znovu jsem tedy zvedl telefon a kontaktoval kamaráda Honzu. Společně jsme začali rozplétat technické záhady hlouběji a tehdy jsme narazili na šokující pravdu. Chyba nebyla v opotřebení materiálu, ale v tvořivosti předchozího majitele.

Odhalení kutilského hříchu

Při detailní rozborce se ukázalo, že předchozí majitel namontoval před kontaktní plíšek na čerpadle ještě jeden dodatečný plíšek. Ten byl navíc nepochopitelně přišroubovaný zezadu přímo na zrcadlo předního světla. Výsledek této kutilské tvořivosti? Oba kontakty se ve výsledku vzájemně vyrušily, obvod se přerušil a světla neměla šanci svítit. Tento nadbytečný plíšek ze zadní strany zrcadla letěl okamžitě pryč. Od té doby je v garáži i na silnici naprostý klid, obvod funguje přesně tak, jak konstruktéři ve Francii zamýšleli a světla spolehlivě svítí při každé vyjížďce. Poučení pro příště? U historických mopedů člověk nikdy neví, jaký „zlepšovák“ na něj pod kryty čeká.

Proč jsem kapičku cínu nechal na svém místě?

Napadlo mě, že bych mohl tu pojistnou kapičku cínu z páky vypínače zase odletovat, když už vím, kde byla pravá chyba. Každý, kdo ale někdy skládal předek u S3800, mi dá za pravdu, že dávat tenhle plastový kryt světla zpátky na své místo je strašný porod. A s ochranným rámem motoru je to u tohoto modelu velmi podobné (v tu chvíli člověk s láskou vzpomíná na zlatou, jednodušší konstrukci u S2200).

Kapička cínu ničemu nevadí. Sice o něco víc namáhá vnitřní pružinku vypínače, ale ruku na srdce – zas tak často v noci nesvítím, aby ji to unavilo. Naopak mám teď stoprocentní jistotu, že je kontakt dokonale pojištěný. Někdy se zkrátka vyplatí nechat kutilskou improvizaci žít svým vlastním životem, zvlášť když vám ušetří další zbytečné rozebírání celého předku mopedu.

A jaké nejbizarnější kutilské úpravy jste na svých veteránech objevili vy? Klikněte na tlačítko níže a napište mi své garážové postřehy nebo mi pošlete fotky svých mopedů přímo na WhatsApp. Těším se na vaše zprávy.