Všichni to známe. Člověk přijde do garáže, nastartuje moped, chce si užít večerní vyjížďku, ale světla ani nebliknou. Přesně tohle mě potkalo u mého druhého kousku, kterému v dílně říkám Červený elegán. Zhasla přední i zadní lampa najednou. Moje první myšlenka byla jasná – klasické dvoutaktní přetížení. U mopedů totiž platí, že jakmile praskne jedna žárovka, ta druhá okamžitě dostane proudový náraz a spálí se taky. Jenže po demontáži krytů přišlo překvapení: obě vlákna byla na pohled naprosto netknutá a v pořádku. V ten moment začala ta pravá veteránská detektivka.
Lov na ztracený kontakt a kapička cínu
Na správnou stopu mě přivedl až telefonát od kamaráda Honzy. Ten mě upozornil, že kvůli neustálým otřesům jednoválce během jízdy se u Solexů často unaví a odehnou kontaktní plíšky. Vzal jsem tedy kousek brusného papíru, očistil mosazné plíšky a začal hledat, kde přesně proud mizí. Jako první podezřelá se zdála páka samotného vypínače světel (na schématu označená číslem Z11400). Přišlo mi, že dostatečně nedoléhá, a tak jsem na ni pro jistotu naletoval malou kapičku cínu, abych kontakt mechanicky prodloužil. Rychlá zkouška s dynamem ale ukázala, že tady zakopaný pes ještě nebyl.
Moment „Euréka“ na palivovém čerpadle
Musel jsem jít hlouběji. Skutečný problém se ukrýval na velmi specifickém místě – u kontaktního plíšku umístěného přímo na palivovém čerpadle (na schématu označený číslem 11687). Ten měl za úkol zapadnout do svého protikusu v plastovém krytu se světlem, ale časem a vibracemi se prostě unavil a odehnul. Stačilo vzít kleště, plíšek trochu víc přihnout a ujistit se, že správně zacvaknul na své místo v plastovém krytu. Roztočil jsem motor a přišel ten skvělý pocit vítězství: obě světla se okamžitě jasně rozsvítila.
Proč jsem nechal zlepšovák na svém místě?
Napadlo mě, že bych mohl tu pojistnou kapičku cínu z páky vypínače zase odletovat, když už vím, kde byla pravá chyba. Každý, kdo ale někdy skládal předek u S3800, mi dá za pravdu, že dávat tenhle plastový kryt světla zpátky na své místo je strašný porod. A s ochranným rámem motoru je to u tohoto modelu velmi podobné (v tu chvíli člověk s láskou vzpomíná na zlatou, jednodušší konstrukci u S2200).
Kapička cínu ničemu nevadí. Sice o něco víc namáhá vnitřní pružinku vypínače, ale ruku na srdce – zas tak často v noci nesvítím, aby ji to unavilo. Naopak mám teď stoprocentní jistotu, že je kontakt dokonale pojištěný. Někdy se zkrátka vyplatí nechat kutilskou improvizaci žít svým vlastním životem, zvlášť když vám ušetří další zbytečné rozebírání celého předku mopedu.
A jak řešíte záhady s elektrikou na svých veteránech vy? Také vás občas potrápí unavený plíšek, který se tváří, že sedí, ale proud nepustí? Napište mi své garážové postřehy!
