Z nuly na infarkt za pár vteřin: Divoký den v Jirkově dílně

Říká se, že když má člověk z něčeho moc velkou radost, vesmír má tendenci ho okamžitě vrátit nohama na zem. V mém případě spíš vzácnou brašnou na tvrdý asfalt. Ale nepředbíhejme. V Jirkově dílně se v posledních dnech sešlo hned několik novinek kolem mých VeloSolexů. Dneska to bude o tom, jak tenká hranice dělí čistou designovou radost od pořádného infarktu za řídítky, proč musel jít výfuk na chemickou očistu a jaké škody musím teď vyřešit u brašnáře.

Černá klasika v novém kabátě

Začalo to vlastně strašně hezky. Můj standardní černý VeloSolex S2200 si už delší dobu říkal o trochu té designové lásky. Rozhodl jsem se, že nastal ten pravý čas vyměnit moderní cyklobrašny a plastové zrcátko Velorex za originální dobové příslušenství. Chtěl jsem si udělat radost, a tak jsem v pondělí zajel za kamarádem Mirkem pro krásné hnědé brašny se zapínáním na černé řemínky a elegantní, chromované zpětné zrcátko. Ten rozdíl je neskutečný. Najednou je to zase ten elegantní stroj z francouzských ulic, ze kterého dýchá historie. Měl jsem z toho obrovskou radost. Ovšem brzy mi tuto idylu měla zkazit nehoda na mém druhém stroji.

Červený VeloSolex a operace „Výfuk“

Jelikož se mi už delší dobu zdálo, že výfuk SINFAC na mém vzácnějším červeném modelu VeloSolex S3800 De Luxe potřebuje probrat k životu, pustil jsem se do chemické dekarbonizace. Mělo to hned dva důvody. Jednak jsem chtěl tuto metodu poprvé vyzkoušet a také se mi nechtělo zničit vcelku zachovalý původní lak klasickým vypalováním, o kterém mimochodem píšu v článku Výfuk u Solexu: Osvědčený rituál, který vrátí motoru dech. Po chemické očistě a důkladném propláchnutí sice vnitřek zářil čistotou, ale pochopitelně v něm zůstalo trochu vody, která musela co nejrychleji ven. A jak nejlépe dostat vlhkost z výfuku veterána? No jasně, pořádným prohřátím při testovací jízdě.

Moment, kdy mi zatrnulo

Naskočil jsem na červený Solex a vyrazil. Motor předl skvěle. Účinek chemického čištění sice nebyl tak znatelný jako u klasického vypalování, což mě lehce zklamalo, ale přisuzoval jsem to spíš uvolněné drátěnce uvnitř než samotné chemii. Jenže klidná testovací jízda netrvala dlouho. Téměř na konci trasy se stalo něco, co nechce zažít žádný majitel vzácného veterána. Při jízdě zadní kolo přeskočilo kamínek a háky jedné z krásných červeno-bílých brašen vyskočily z nosiče. Asi si říkáte: „No a co, tak spadla brašna na zem.“ Ano, nic tak zvláštního by se nestalo, kdyby… celou tu dobu nezůstala viset za jistící pružinu přímo na vzpěře mého stroje.

Než jsem stačil zastavit a podívat se, co se skutečně děje, stihl asfalt prodřít celou bílou paspuli na jednom rohu a do druhého už se začal hladově zakusovat. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Nevěděl jsem, jestli se o mě pokouší infarkt, nebo se mi to celé jen zdá. Bohužel nezdálo. Zítra mě tak čeká cesta k brašnáři a budu se modlit, aby šla zničená paspule vůbec opravit. Tyto brašny jsou totiž dnes už velká vzácnost. Sehnal jsem je v tzv. uloženkovém stavu, kdy desítky let ležely netknuté ve skladě. Svou nádherou na silnici ještě nestihly nikoho pořádně oslnit a už utrpěly takovou ránu. O to větší je moje zoufalství a rozčilení zároveň.

Pojistka proti infarktu: Paracord a hadička v akci

Abych podobný infarktový stav nemusel zažít znovu, zapojil jsem šedou kůru mozkovou a vymyslel jednoduchou, ale neprůstřelnou pojistku proti dalšímu pádu. Napadlo mě, že hned po opravě brašny pořídím obyčejnou červenou šňůru z paracordu, kterou zajistím háky tak, aby už nemohly z otvorů v nosiči VeloSolexu vyskočit.

Šňůru provleču vnitřkem mezi samotnou brašnou a hákem a dole ji pevně uvážu za výztuhu rámu. Aby se ale šňůra během jízdy nezačala třepit o ostré hrany lisované výztuhy ve tvaru U, navleču na ni průhlednou PVC hadičku. Teprve pak šňůru obtočím kolem výztuhy a zajistím silným uzlem. V případě potřeby přidám ještě jeden uzel navíc jako pojistku. I kdyby háky stokrát za jízdy vyskočily, paracord brašnu na zem nepustí. Jednoduché, efektivní a zachraňující mé vzácné příslušenství.

A jak řešíte zajištění brašen na svých veteránech vy? Používáte také podobné „low-tech“ vychytávky, nebo spoléháte na originální pružiny? Klikněte níže a napište mi přímo na WhatsApp – rád vaše nápady a fígle proberu!