Scherrynka: Příběh naší tříbarevné kočky

V jednom z letních článků jsem psal o své patronce Mazlince, s kterou mě pojí velmi silné citové pouto. Dnes bych Vám pro změnu chtěl napsat příběh naší druhé kočičky, ale v pořadí již čtvrté malé domácí šelmy. Vzhledem k jejímu krásnému zbarvení, které ve mě nějakým způsobem evokovalo barvu likéru, bylo o jméně hned rozhodnuto. Bude se jmenovat Scherry.

Před pěti lety k nám dorazila naše druhá kočičí parťačka. Přivezli ji k nám společně s jejím bráškou, na kterého však už čekal jiný domov. Scherrynka si hned po příchodu musela otestovat, jak vysoko dokáže vyskočit a proto vyšplhala na nastojato odloženou matraci, která měla jít druhý den do ekodvora. Byla však ještě tak malinká, že nedokázala slézt zpátky dolů a proto jsem ji musel sundat sám. Následující dny si opatrně obhlížela nový domov a prolézala všechna zákoutí našeho bytu. Ovšem ze začátku to vůbec nebylo důvěřivé kotě. Při sebemenším pokusu o pohlazení kousala, syčela, skákala bokem a sekala drápky. Teprve až časem – a jen když měla sama dobrou náladu – nám dovolila se jí vůbec dotknout.

Po pár měsících se začala zajímat i o to jak to, jak vypadá svět venku. Aby se nám naše krásné kotě hned nezaběhlo, tak jsme ji začali vodit na vodítku po zahrádce. Scherrynce to ale brzy přestalo stačit a stále častěji i hlasitěji se dožadovala většího životního prostoru. Jenže my měli obrovský strach. V Adamově nám totiž v minulosti někdo sebral, nebo možná dokonce zabil dva kocourky, Kukinka a Kulíška. Scherrynka je navíc nádherně tříbarevná, takže strach o ni byl dvojnásobný. Naše milá rebelka měla ovšem jiný názor. Po zhruba roce se jednoho dne z vodítka vysmekla a utekla. První dva dny jsme ji intenzivně hledali po celé Ptačině. Přešel týden, pak druhý a Scherrynka stále nikde. Všichni jsme doufali ve šťastný návrat, ale naděje pomalu hasla a bylo téměř jisté, že už se nevrátí.

Bezpečí s GPS a kočičí inteligence

Pak se ale stal zázrak. Jednou, když byla naše Kája sama doma a dveře na zahradu zůstaly otevřené, se zničeho nic v obývacím pokoji objevila Scherrynka. Snažila se mňoukat, ale z hrdla jí nevyšel ani hlásek – jak měla vyschlo v krku z toho, když se někde marně snažila dovolat pomoci. Kája okamžitě zavřela dveře, dala jí napít a najíst. Poté, co se Scherry posilnila, tvrdě usnula a následující dva dny se z domu raději ani nehnula.

Na nic jsem nečekal a okamžitě začal hledat způsob, jak podobnému hororu v budoucnu předejít. Řešení se nabídlo samo – GPS tracker na obojek pro domácí mazlíčky. Protože vyrábějí i variantu pro kočky, hned jsem ji objednal. Doma jsme se jasně shodli, že bez trackeru náš malý rebel ven nesmí. Od té doby ho má Scherrynka neustále na krku a my máme konečně klid v duši. Když se zatoulá, přesně víme, kde ji hledat. Aplikace nám navíc ukazuje, jak velké je její teritorium a jak je na tom zdravotně. Dnes už si Scherry svůj domov pečlivě střeží a společně s naší starší kočičkou Mazlinkou mě občas ráno doprovází až k autobusu.

Čím byla Scherrynka dospělejší, tím víc se projevovala její vysoká inteligence a dobrodružná povaha. Už jako malé kotě pochopila zákaz. Když chtěla večer ven a já řekl „ne-e“, Scherrynka to po mně kočičí řečí zopakovala a poslušně odešla od dveří. Také v noci spala vzorně až do chvíle, než jsme ráno sami vstali. Brzy jsme také zjistili, jak je samostatná a vynalézavá, hlavně pokud jde o jídlo. Dokáže se sama dostat do sáčku s granulemi, tlapkou je po jedné vytahovat a spokojeně křoupat. Začala s námi také velmi intenzivně komunikovat a vyrostla z ní neuvěřitelně upovídaná kočička. Večer, když večeřím u televize, vždycky pravidelně přijde a opře se mi předními tlapkami o mou nohu a sedí se mnou. Časem mi došlo, že si mě tímto způsobem vlastně přivlastnila a označila za „svého“ člověka.

Žárlivost a sesterské naschvály

Hned po příchodu Scherrynky k nám domů jí Mazlinka dala jasně najevo, kdo je královnou tohoto obydlí, a nebyla z jejího příchodu nijak zvlášť nadšená. Někdy byly Mazlinčiny výchovné metody natolik „přísné“, že jsme se o Scherrynku chvílemi začali bát. Ovšem čím byla naše malá rebelka starší, tím bylo znatelnější, jak se karta obrací. Dnes už se navzájem respektují, i když Mazla na Scherrynku občas zasyčí, když se jí něco nelíbí. Je to hlavně proto, že jí Scherrynka dělá spoustu věcí schválně. Číhá na ni, pak na ni skočí, sedá si na její oblíbená místa, snaží se být co nejroztomilejší a po očku pozoruje, zda si toho všimla.

Mám obě holky stejně rád, a proto si dávám záležet na tom, abych jim věnoval stejné množství pozornosti. Paradoxně mi však vyvstal nový problém – obě na sebe začaly velmi brzy žárlit a já zpočátku vůbec nevěděl, co s tím. Když jsem pochoval jako první Mazlinku, Scherrynka žárlila, že ona nebyla tou první – a naopak.

Pokud si navíc myslíte, že se kočka nedokáže urazit, jste na velkém omylu. U našich holek stačí opravdu málo. Když mají svou chvilku, schválně dělají, že nás neslyší, i když moc dobře vědí, že mluvíme právě o nich. Tato vzájemná žárlivost se naštěstí časem přetransformovala ve vzájemnou pomoc. Stane-li se, že je jedna z nich za dveřmi na zahradu a my si toho nevšimneme, začne druhá z nich hlasitě mňoukat, abych jí šel otevřít. Mazlinka se postupně stala Scherrynčinou mentorkou a naučila ji všechny možné kočičí kousky, ale bohužel i některé zlozvyky.

Agent 007 v kočičím kožíšku

I když je Scherrynka kočka, občas mám neodbytný pocit, že je to spíše převtělený tajný agent Jejího Veličenstva. Neustále odněkud načuhuje, hlídá za oknem, zvědavě pozoruje okolí a číhá na ptáčky. Často se tak stává, že se zničehonic objeví ve větvích stromů, pod stolem nebo na skříni a sleduje nás svým ostřížím zrakem špióna. Inspekce komory či sklepa jsou samozřejmostí. Jako každý správný agent se samozřejmě nebojí žádných výšek a tak se stalo, že jednou dokázala během pár vteřin vyšplhat na špičku naší pětimetrové túje, kde seděla na tenounkých větvích bez obav o to, zda-li spadne či ne. Ovšem, pokud vyhodnotí, že se na jejím území pohybuje vetřelec, nemilosrdně zahájí útok a narušitele v podobě myšek, rejsků někdy bohužel i ptáčků zneškodní.

K její zvědavosti se navíc pojí i touha asistovat u všeho, co zrovna dělám. V létě jsem například opravoval plot a tak se Scherrynka přišla se zájmem podívat, co to tvořím. Po chvilce mi začala z misky drápkem vytahovat šroubky, pěkně jeden po druhém. Musel jsem ji rychle zastavit – měl jsem je totiž spočítané přesně na kus a žádný mi nepřebýval.

Scherrynka: Naše tříbarevné štěstí

Traduje se, že tříbarevné kočky chrání domov před negativní energií, nemocemi i požárem. V Japonsku zase věří, že přinášejí peníze a blahobyt. Nevím, co je na tom pravdy, ale jedno vím jistě: Scherrynka naše rodinné štěstí znásobila. Celou domácnost rozzářila svou dobrodružnou, a přesto nesmírně dobrosrdečnou povahou.

Máte doma také tříbarevnou kočku? Věříte na pověry, že přinášejí štěstí a peníze, nebo máte doma podobného špióna jako my? Klikněte na tlačítko níže a napište mi svůj kočičí příběh přímo na WhatsApp – moc rád si ho přečtu!