Vlastnit historický moped Solex přináší kromě radosti z jízdy také neustálé vymýšlení, jak stroj vylepšit na delší trasy. S originální nádrží o objemu pouhých 1,4 litru totiž na nějaké velké cestování bez neustálého hlídání stavu paliva pomýšlet nemůžete. Když se venku spustil déšť, sedl jsem k počítači a začal řešit velké veteránské dilema: Jak elegantně vyřešit záložní palivovou nádrž na svém Solexu S2200?
Mýty kolem nádrže „Nourrice“ a realita z Holandska
Moje úvahy o záložním plánu řešení nakonec rozsekla rychlá a spontánní objednávka z e-shopu. Replika bájné expediční nádrže „Nourrice“ za zhruba 1250 Kč dorazila domů a já se stal oficiálně prvním majitelem Solexů v České republice, který si tuhle raritní záležitost osadí pod podlahu svého stroje. Internetové popisy a diskuze sice slibovaly obří pětilitrový objem, ale realita po rozbalení kompaktního balíčku mě šokovala. Zahraniční katalogy tak zase jednou předvedly solidní mystifikaci a z bájného expedičního tanku se vyklubala roztomile malá, jednolitrová plechovka.
Po prvotním šoku z nepravdivého popisku e-shopu ovšem vidím jako srdcař spíš samá plus. Pět litrů benzínu pod podlahou by znamenalo šílenou váhu přes 5 kilo a obtížnou instalaci připomínající cirkusovou akrobacii. Tento kompaktní plechový klín pod podlahou má své kouzlo a i s palivem váží jen kousíček přes kilo. Ten tenký drátěný oblouk upínacího mechanismu jde napružit celkem v pohodě rukou a nebude nijak drasticky rvát nosnou osu křížení rámu. Pro klid v duši a eliminaci „zvonění“ plechu o kov tam přidám decentní kousek gumové výstelky a bude hotovo.
Velké zklamání s francouzským stojanem
Samotný průběh instalace kanystru s drátěným fixačním mechanismem a to, jak nádrž zapadá do rámu, si můžete prohlédnout v mém videu na YouTube. Jak se ale vzápětí ukázalo, narazila tato zdánlivě snadná montáž na konstrukční problém, který přinesl velké zklamání. Replika kanystříku nepasuje na francouzský stojan mého Solexu. Horní část stojanu mu totiž překáží natolik, že jej při sklopení buď pokaždé úplně vyhodí ven, nebo samotný stojan zkrátka vůbec nejde sklopit. Replika a zřejmě i originál tak byly s největší pravděpodobností dělané jen na holandské typy OTO, které disponují nižší vrchní částí stojanu. Aby vše fungovalo, musela by být nádrž v kritických místech o cca 1 cm užší. Kanystřík jsem tedy reklamoval a posílám zpět. Než ho však zabalím do krabice, pečlivě si ho oměřím a podle těchto rozměrů si nechám vyrobit upravenou repliku přímo na míru mému stroji.
Cesta k vysněnému dojezdu
Osud tomu chtěl jinak a rýsovací prkno nakonec zůstalo v šuplíku. Tento pátek se totiž stal malý veteránský zázrak. Když jsem v práci projížděl Bazoš a hledal plechový kanystr, narazil jsem na zapomenutý inzerát. Malý ležatý kanystřík značky Sandrik o obsahu cca 1,2 l, vyráběný před desítkami let jako stylový doplněk na zadní nosič legendárních Stadionů S11.
Netrvalo to ani minutu a už jsem volal majiteli. Dnes je kanystr zaplacený a sedmdesátiletý pán mě ujistil, že ho zítra balí a posílá Zásilkovnou. Příběh se uzavřel tím nejlepším možným způsobem – můj francouzský moped dostane na svůj zadní nosič to nejstylovější československé příslušenství. Litr paliva navíc mi dává jistotu dalších 50 až 60 kilometrů svobody. Příští veteránský sraz v Táboře už pro mě nebude znamenat logistické manévry s autem. Vyrazím pěkně po vlastní ose, přímo v sedle svého Černého štěstí.
Co vy a dálkové trasy? Trpělivě prohledáváte inzeráty pro dobové doplňky na nosiče a vidlice, nebo nad tím nelámete hlavu a vozíte v brašně schovanou jen nouzovou plastovou láhev? Klikněte níže a pošlete mi své zkušenosti a názory – moc rád si je přečtu!
