Příběh mých Solexů má své kořeny už v mém dětství, kdy jsem se zatajeným dechem hltal vyprávění svého strýce o legendárním motocyklu Norton LS2. Teprve mnohem později, až po jeho odchodu, jsem se z rodinných dokumentů dozvěděl zajímavé zjištění. Jeho úplně prvním strojem nebyl zmiňovaný Norton, ale DKW 250 (pravděpodobně typ SB nebo NZ). Právě tohle vyprávění ve mně probudilo touhu po svobodě a nezávislosti na dvou kolech. I když mi osud kvůli epilepsii neumožnil získat řidičský průkaz, svůj sen o vlastním stroji jsem nikdy neopustil.
Proč pro mě byla elektrokoloběžka slepou uličkou?
Dlouho jsem hledal vhodnou alternativu k hromadné dopravě, na kterou se musím spoléhat dodnes. Zkoušel jsem moderní cestu v podobě elektrokoloběžek, ale ty mě zklamaly – jak kvůli legislativě omezující výkon motoru na 900 W, tak kvůli jejich malému dojezdu a neosobnímu vzhledu. A pak přišel zlom. Při procházení internetu jsem narazil na inzerát s VeloSolexem S2200 z roku 1964. Ten retro design mě okamžitě uhranul. Když jsem zjistil, že jde o historické kolo s pomocným motorem, na které nepotřebuji řidičák a které díky šlapkám vyjede téměř každý kopec, bylo rozhodnuto.
Jak pokračuje příběh mých Solexů: Černé štěstí a Červený elegán
Dnes už mi v dílně dělají radost dva tyto úžasné stroje a každý má svůj osobitý charakter. Můj první kousek, model S2200, dostal jméno Chance noire (Černé štěstí). Právě s ním jsem se učil všechny technické záludnosti a renovoval ho pod tlakem, abych stihl svůj první sraz. Druhým přírůstkem je vzácnější Rouge élégant (Červený elegán), což je luxusní verze modelu S3800 De Luxe. Tento červený krasavec se vyráběl jen v krátkém období mezi lety 1969 a 1971, a o to víc si ho cením. Každý z nich mi dává přesně to, co jsem hledal – svobodu pohybu a radost z mechaniky, která má duši.
VeloSolex S2200 (Chance noire)
Model S2200 z roku 1964 je pro mě mnohem víc než jen historický stroj. Jméno Chance noire (Černé štěstí) jsem mu nedal jen kvůli barvě laku, ale především jako symbol své znovunalezené nezávislosti. Právě díky tomuto Solexu se ve mně mohla naplno probudit motorkářská duše, kterou jsem v sobě dlouho potlačoval, a získal jsem díky němu mnoho nových přátel.
Název je však především poctou mému čtyřnohému zlatíčku – kočičce Mazle. Byla to právě ona, kdo mě obrazně řečeno vyléčil z epilepsie. Její přítomnost a klid byly tím prvním impulsem k mému uzdravení, které následně moderní medicína stabilizovala a podpořila. Chance noire je tak pro mě oslavou svobody, zdraví a odkazu, který mě provází na každém kilometru.
VeloSolex S3800 De Luxe (Rouge élégant)
Pokud je S2200 symbolem mé svobody, pak model S3800 De Luxe v červeném provedení je čistou radostí z technické elegance. Tento stroj, kterému neřeknu jinak než Rouge élégant, představuje vrcholnou éru inovací značky Solex. Mezi lety 1969 a 1971 se francouzský výrobce rozhodl oživit trh barvami a nabídl verzi ‚Luxe‘ v modré a právě této úchvatné červené, doplněnou o bílé detaily na blatnících a nádrži.
Pro sběratele je tento typ malým svatým grálem. Najít jej v původním stavu a v této barvě není snadné. Červený elegán je v mé dílně zástupcem technického pokroku – model S3800 přinesl oproti svým předchůdcům vyšší krouticí moment a lepší spolehlivost motoru. Jízda na něm je hladká, noblesní a pokaždé, když vyjedu, budí barva stroje pozornost i úsměvy kolemjdoucích. Je to zkrátka aristokrat mezi mopedy.
