Jak už jsem zmínil v článku Příběh mých Solexů, setkání motokol v Táboře pro mě bylo velkou motivací k dokončení renovace a proto probíhala pod velkým časovým tlakem. Cíl byl jasný: stihnout 14. června sraz v Táboře. Ten rok byl totiž výjimečný – konal se tam pokus o zápis do České knihy rekordů a u toho jsem zkrátka nesměl chybět. I když můj Solex v den srazu ještě nejezdil úplně spolehlivě, díky Honzovi Štefanovi, který mi zapůjčil mladší model S3800, jsem mohl vyrazit. Honzo, ještě jednou díky! Můj stroj byl sice na místě jen jako „statický“ účastník, ale i tak se mohl hrdě započítat do celkového počtu. Celá akce byla zaměřena na shromáždění co největšího počtu VeloSolexů na jednom místě, což se podařilo na výbornou. Stanovená meta byla pokořena – v Táboře se sešlo úctyhodných 38 strojů.
Pro mě osobně to byla tak trochu nová zkušenost, hlavně protože jsem se v novém kolektivu cítil coby introvert nesvůj. Brzy ze mě však počáteční nervozita spadla a ještě den před akcí jsem zjistil, že je to bezva parta lidí. Následující den, pak na smluveném místě ladit své stroje na předem naplánovanou spanilou jízdu. Poté proběhla registrace všech účastníků a součet motokol komisařem agentury Dobrý den. Záhy pak proběhl postupný start těchto strojů, přičemž já jsem vyjížděl poslední, protože jsem si musel své kolo uschovat v Honzově garáži a než jsem vyjel na jeho zapůjčené S3800, byli všichni málem pryč.
Spanilá jízda Solexů
Celá okružní trasa dlouhá 27,9 km byla perfektně zorganizovaná. Všude pravidelně zastavovali kolegové se svými Solexy a kontrovali jestli už všichni projeli, navíc s námi jel i krémově bílý Volkswagen Brouk coby doprovodné vozidlo, takže se nemohlo nic stát. Trasa samotná pak měla deset zastávek. Asi nejatraktivnější z nich bylo muzeum veteránů Chotoviny a jízdy zručnosti na letišti Tábor-Všechnov. Kromě jízdy mezi obaly na květiny s následným hozením míčku do kyblíčku, zde proběhl i závod a hod pláštěm do dálky. Avšak toho dne bylo velké vedro a tak jsem byl rád, že jsme po disciplínách odjížděli zpět, směr Tábor. Před příjezdem do cíle, který byl na Žižkově náměstí v Táboře, jsme si ještě všichni udělali hromadný snímek u věže Kotnov, která je nejzachovalejší částí bývalého stejnojmenného hradu.
Dojmy z akce
Z 9. setkání VeloSolexů si kromě krásného zážitku odvážím i zjištění, že jsem se do těchto strojů skutečně zamiloval. Pro mě samotného jsou z mnoha důvodů ideální volbou dopravního prostředku. VeloSolex je stylovým a přitom nenápadným veteránem, lze si na něm krásně užívat pomalé jízdy, přičemž má minimální spotřebu. Není na něj potřeba řidičský průkaz a je-li na něm něco potřeba opravit, lze na něj možné snadno (z 95%) sehnat náhradní díly. Už teď je jasné, že se budu (a nejen) tohoto srazu co nejčastěji zúčastňovat. Příští rok plánuji minimálně návštěvu slavkovského Veteranfestu, jen musím na jaře trochu potrénovat jízdu na delších trasách.
Byli jste v Táboře také, nebo se na svůj první sraz teprve chystáte? Napište mi jaké jsou vaše nejoblíbenější trasy pro pomalé vyjížďky na Solexu. Třeba se na příštím Veteranfestu potkáme!
Oficiální stránky:
https://www.dobryden.cz
https://janecky.cz/veterani/jv_muzeum.html
https://www.husitskemuzeum.cz/bechynska-brana-a-vez-kotnov/
