Už jednou jsem na svém webu zmínil člověka, který pro mě byl a navždy zůstane celoživotním vzorem. I když to byl oficiálně můj prastrýc, v rodině jsme tyto formality nikdy neřešili a já mu od dětství neřekl jinak než strejdo. Aby jeho odkaz nezapadl, rozhodl jsem se pro něj vytvořit pamětní plaketu. Navrhl ji grafik, vytiskl jsem ji, zatavil do ochranné fólie, vystřihl a vlastnoručně nalepil na věnec, který dnes zdobí hrob rodiny Krčálovy na budišovském hřbitově. Kolem jeho portrétu jsem nechal napsat čtyři slova, která definují jeho osud: odbojář, politický vězeň, motorkář a fotograf. Pokud jste nečetli můj starší příspěvek o tom, [proč byl mým velkým vzorem – zde vlož odkaz], chci se s vámi nyní podělit o celý jeho neobyčejný příběh. Jeho odvaha a vášeň pro stroje by totiž neměly být zapomenuteny.
Cesta z Jihlavy k zakázaným hranicím
Strejda Miroslav Záveský se narodil 8. června 1926 v Jihlavě do rodiny štábního rotmistra Československé armády Rudolfa Záveského a dělnice Anežky. Vyrůstal s mladší sestrou Květoslavou. Kvůli otcově vojenské službě se rodina v roce 1930 musela přestěhovat do Domažlic. Zde však otce zastihla tragická rána – v roce 1945 zemřel na tuberkulózu.
Když přišel osudový rok 1948 a s ním komunistický převrat, strejda se svou sestrou Květou nechtěli nečinně přihlížet bezpráví. Rozhodli se jednat. Společně s hrstkou spolehlivých kamarádů vytvořili malou ilegální převaděčskou skupinu a pomáhali lidem utíkat přes nebezpečné hranice do západního Německa. K přesunům a průzkumu terénu strejda používal svůj motocykl DKW 250 NZ. Skupině se postupně podařilo zachránit několik životů, ale nad jejich odvahou se brzy stáhla mračna.
Zrada, vězení a hledání víry
Osudným se skupině stal nasazený spolupracovník StB, který mezi ně pronikl pod jménem Franta a celou jejich činnost vyzradil. Aby StB Frantu před ostatními kryla, zinscenovala jeho „útěk“, ve skutečnosti ho však pouze stáhla a převelela na Náchodsko. Na podzim roku 1951 pak došlo k jejich zadržení a následnému odsouzení. Strejda Miroslav byl odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Stát mu zkonfiskoval milovanou motorku DKW, kterou rodina už nikdy neviděla. Všechna následná odvolání soudy bez milosti zamítly. Kruté podmínky ve vězení se drasticky podepsaly na strejdově zdraví – mimo jiné i tím, že už později nemohl mít vlastní děti.
Z vyprávění tety Filipy vím, že strýc byl hluboce věřící člověk. Po propuštění z vězení se chtěl opět vrátit ke katolické církvi. Tehdejším představitelům se však z politických důvodů nehodilo přijmout mezi sebe bývalého politického vězně. Strejda proto přešel k evangelíkům, kteří s jeho minulostí neměli sebemenší problém a přijali ho s otevřenou náručí. Komunistická šikana navíc nekončila branami věznice – aby se mohl s tetou Filipou vůbec oženit, musel nejprve podstoupit ponižující proces plného navrácení občanských práv, která mu režim předtím odebral. Plné soudní rehabilitace se strejda se svou sestrou Květou (provdanou Pečenkovou) dočkali až 2. října 1990.
Od britského Nortonu k jedlově zelenému Embéčku
Jakmile byl strejda opět na svobodě, okamžitě se vrátil ke své největší vášni. Pořídil si britský motocykl Norton ES2 v stříbro-šedém metalické barvě, na kterém s kamarády podnikal divoké vandry a moto-tramping. Když poznal svou budoucí manželku Filipu (rozenou Krčálovou z Budišova), jezdila zpočátku na motorce s ním.
Časem ho však teta přesvědčila, že by bylo bezpečnější a praktičtější motorku prodat a pořídit si společné auto. Tím se stala Škoda 1000 MB v jedlově zelené barvě. Strejda byl vyučený zámečník, s mosazí i plechem dokázal hotové zázraky a byl to neuvěřitelný perfekcionista. Než Norton předal novému majiteli, vyklepal malou promáčklinu na nádrži tak dokonale, že ho sami příslušníci VB při přepisu na úřadě chválili, že stroj vypadá lépe než nový z fabriky. Bohužel, nový majitel motocykl pouhých 14 dní po koupi kompletně „rozstřelil“ o strom. Strejda si pak do smrti neodpustil, že dal svůj milovaný stroj pryč.
Život ve jménu nablýskaných strojů a mosazi
Zelené Embéčko nakonec strejda daroval mému dědovi z Budišova, který ho používal jako neocenitelného dělníka na všechno. Auto sloužilo skvěle a dožilo až do chvíle, kdy ho můj strýc Josef rozebral do posledního šroubku – použil z něj totiž díly na stavbu svého několikátého „samodomo“ traktoru, bohužel. Dnes by bylo velmi ceněným veteránem.
V té době už strejda jezdil ve Škodě 120 LS lískooříškové barvy, kterou si hýčkal až do konce 90. let. Jeho posledním vozem se pak v roce 2000 stala vínová Škoda Fabia Sedan. Strejdův perfekcionismus se nezapřel u žádného auta. Všechny jeho stroje byly v jakékoliv době tak neskutečně nablýskané a voňavé, jako by právě sjely z výrobní linky. Doslova.
Kromě aut a motorek se strejdovy zlaté zámečnické ručičky projevovaly i v umělecké tvorbě. Dokázal zpracovat nejen mosaz, ale i pryskyřici nebo sádru, ze kterých vyráběl nádherné dekorace, svícny a drobné radosti pro celou rodinu. Navzdory všem ranám osudu zůstal neuvěřitelně skromným a pracovitým člověkem.
Uzavření životního kruhu v Budišově
Na sklonku života přišlo další stěhování. Strejdovi se z Jihlavy moc nechtělo, ale teta Filipa ho nakonec přesvědčila – toužila se totiž vrátit do rodného Budišova. Nejprve zde dva roky žili samostatně v domě s pečovatelskými byty. Později se přesunuli ke své neteři, mé tetě Aleně, u které strávili zbytek svých dní. Strejda Miroslav odešel na věčnost 25. listopadu 2017 ve věku 91 let a teta Filipa ho následovala 27. května 2022 ve věku 94 let.
Když dnes na strejdu vzpomínám, nevybavují se mi smutné chvíle, ale jeho nakažlivá energie z dob, kdy byl v plné síle. Vidím ho v dílně s mosazí v ruce, u jeho nablýskaných aut nebo jak plný elánu vypráví historky z cest na svém Nortonu. Přesně takový pro mě navždy zůstane. Byl to pan frajer.
Znali jste mého strejdu Miroslava Záveského osobně, nebo jste s ním kdysi sedlali motorky? Pošlete mi zprávu přes tlačítko níže (případně na e-mail georgekrcal@gmail.com) a podělte se se mnou o své vzpomínky či zašlé fotografie z té doby. Mezitím se můžete podívat na můj článek o nultém srazu milovníků mopedů do 50 ccm – to je akce, která by se strejdovi jako zapálenému motorkáři určitě moc líbila.
