V minulém článku jsem Vám psal o osudu mého strejdy, který si prošel peklem jáchymovských uranových dolů, ale komunistický režim ho nedokázal zlomit. V tomto článku bych Vám rád napsal něco málo o jeho milovaném stroji, který s ním tento příběh nezlomnosti sdílel, ačkoliv měl nakonec smutný konec.
Když v padesátých letech minulého století projížděl Jihlavou tento stříbrno-chromový britský půllitr Norton ES2, musel pro kolemjdoucí působit jako zjevení z jiného světa. V éře uniformních, dvoutaktních „staročervených“ Jaw tehdy silnicím vládla šeď a motocykly o objemu 500 ccm s hlubokým, čtyřdobým duněním u nás prakticky neexistovaly. Pro mého strejdu znamenal tento nablýskaný stroj něco mnohem víc než jen motocykl – byl to hmatatelný symbol jeho znovuzískané osobní svobody a hrdosti.
Stříbrné zjevení s britským rodokmenem
Při pohledu na dochované černobílé fotografie by mohl kdekdo podlehnout dojmu, že tehdejší britská klasika musela být lakována v tradiční hluboké černé barvě. Opak je ale pravdou. Strejdův Norton ES2 byl vyveden v unikátním továrním provedení pro modelové roky 1950 až 1952. Boky palivové nádrže zářily zrcadlovým chromem, který doplňoval tehdy pokrokový stříbro-šedý metalický lak. V záplavě tehdejších československých strojů, které sázely na uniformní tmavé barvy, kouřily a typicky dvoutaktně „bafaly“, musel tento stříbrný aristokrat působit neskutečně lehkým a moderním dojmem.
Už samotný motor byl na našich silnicích úkazem. Zatímco běžný motorista mohl v té době snít maximálně o dvoutaktní třistapadesátce na pořadník, strejda sedlal poctivý čtyřdobý jednoválec s rozvodem OHV o objemu 500 ccm. Motor s dlouhým zdvihem měl charakteristický, dunivý a dospělý zvuk, který vzbuzoval respekt široko daleko. Výfukové potrubí s doutníkovým tlumičem a svislé trubky kryjící rozvodové tyčky se na slunci leskly stejně jako ráfky kol.
Z konstrukčního hlediska šlo o verzi s takzvaným kluzákovým (plunger) odpružením zadního kola. Tento detail, společně s tvarem nádrže a masivními plechovými kryty přední teleskopické vidlice Roadholder, mi dnes umožňuje přesně datovat rok výroby stroje do rozmezí let 1950 až 1952.
Záhada jihlavské poznávací značky „DU“
Pozornému oku neunikne detail na předním blatníku – státní poznávací značka DU-13-55. Ačkoliv by zkratka DU mohla dnes evokovat severočeský Duchcov, tehdejší realita byla úplně jiná. Strejda s motocyklem dlouhodobě žil a jezdil v Jihlavě.
V roce 1953 totiž v Československu proběhla velká reforma a kompletní přeregistrace vozidel. Nový systém zavedl pravidlo, že písmena neoznačovala okresy, ale byla plošně přidělována podle druhu vozidla. Písmeno D (a následně série DU, DV atd.) bylo v celé republice vyhrazeno výhradně pro těžké motocykly nad 150 ccm. Strejdův Norton tak dostal tuto značku přímo na Vysočině. Písmeno U tedy pouze značilo druhou sérii registračního registru, která následovala po vyčerpání číselné řady samotného písmene D.
Smutný konec stříbrné legendy
Životní cyklus tohoto výjimečného stroje, který si strejda pořídil jako svou první velkou radost až po propuštění z vězení, se nakonec uzavřel způsobem, který ho mrzel po zbytek jeho dlouhého života. Poté, co se s tetou vzali, ještě nějaký čas společně na Nortonu trempovali a užívali si svobodu na dvou kolech. Čas a praktické důvody však manžele nakonec přiměly k pořízení automobilu. Teta strejdu posléze přesvědčila, že platit dvě povinná ručení je zbytečný luxus, a tak padlo těžké rozhodnutí – Norton půjde do světa.
Strejda byl pedant a na prodej stroj připravil s jemu vlastní precizností. Na nádrži byla malá promáčklina. Strejda ji zevnitř vyrovnal a poté zvenčí tak dokonale vyklepal veškeré nerovnosti, až práce brala dech. Když motocykl převáděli na nového majitele, samotní příslušníci tehdejší Veřejné bezpečnosti (VB) u přepisu jeho práci uznale chválili s tím, že stroj vypadá lépe než nový z továrny.
Bohužel, osud dokáže být krutý. Pouhých čtrnáct dní po prodeji nový majitel tento nádherný, nablýskaný půllitr kompletně zrušil o strom. Stříbrná legenda, která pro strejdu znamenala nový začátek po těžkých letech věznění, byla během okamžiku pryč. Strejda si prodej svého milovaného Nortona do konce života neodpustil. Ačkoliv stroj potkal takto smutný konec, v mých vzpomínkách a na těchto starých fotografiích zůstane navždy zářícím symbolem jeho nezlomného ducha.
Máte i vy ve své rodině podobný příběh spojený se starým motocyklem, nebo uchováváte v rodinném albu fotografie stroje, který pro někoho z vašich blízkých znamenal celý svět? Klikněte níže a napište mi svůj příběh – moc rád si ho přečtu a proberu ho s vámi.