Když se podíváte do dobových materiálů k francouzským mopedům VeloSolex S2200 ze 60. let, dočtete se o tabulkové spotřebě kolem 1,1 až 1,4 litru na 100 km. Jaká je ale realita, když stroj naložíte, nešetříte ho a vytáhnete ho z údolí Svitavy do pořádných kopců? Rozhodl jsem se to otestovat na vlastní kůži.
Vydal jsem se na trasu Adamov – Senetářov a zpět, protáhl Solexe ke studánce Pod Novým Hradem, sjel do Brna-Obřan do restaurace Na Konečné a výlet zakončil kousek za cedulí Bílovic nad Svitavou. Výsledek? Na jeden litr paliva ujel moped neuvěřitelných 64,5 kilometru, což odpovídá reálné spotřebě 1,55 l / 100 km.
Náročný profil a zatížení v praxi
Dosáhnout takového čísla v Moravském krasu není jen tak. Z Adamova do Senetářova mě čekalo převýšení přes 300 výškových metrů na pouhých 20 kilometrech. Když k tomu připočtu svou váhu 85 kg, dostal motor s třecím válečkem pořádně zabrat. Sjezd do Obřan sice znamenal úlevu, ale zpáteční stoupání proti proudu Svitavy za Bílovice dalo stroji opět pocit dálkové jízdy.
Za tento skvělý výsledek vděčím především poctivé technické přípravě a správné volbě provozních kapalin:
- Třecí váleček jako nový: Váleček mám nově vylitý epoxidem. Díky tomu ve stoupáních neprokluzoval a přenášel sílu motoru na pneumatiku na maximum.
- Prémiové palivo: Tankuji stooktanový benzín OMV MaxxMotion 100 Plus. Neobsahuje klasický bioethanol, ale ETBE. Motor se díky tomu nepřehřívá a karburátor zůstává čistý.
- Kvalitní mazání: Míchám směs v bezpečném poměru 1:40 se špičkovým syntetickým olejem Denicol 2T Super Smokeless, který minimalizuje tvorbu karbonu a chrání klikovku.
Vývojářské peklo: Nefunkční palivoměr a boj s tryskou
Aby toho nebylo málo, celou tuhle trasu jsem absolvoval v režimu „pojízdné laboratoře“. Na výlet jsem totiž vyrazil s čerstvě upraveným víčkem nádrže, ve kterém testuji svůj vlastní projekt mechanického palivoměru. Na rovinu přiznávám: výsledek nedopadl úplně podle mých představ a prototyp budu muset ještě poladit.
Celý problém spočíval v odvětrávání nádrže. Z originálního víčka jsem odstranil vnitřní rozptylku, což narušilo správnou cirkulaci vzduchu – ten šel do nádrže příliš napřímo. Abybych systému pomohl, vyvrtal jsem vedle středového otvoru ještě jeden pomocný. Fyzika mě ale rychle vytrestala. Bez vnitřního labyrintu (rozptylky), který má za úkol zachytávat stříkající benzín, začalo palivo při vibracích a plné nádrži novým otvorem cákat a rosit se ven přímo na víčko. Konstrukční slepá ulička, ze které se ale pro příští verzi palivoměru poučím.
Druhým mechanickým záškodníkem byla nevyčištěná tryska karburátoru. Před jízdou se mi do systému dostalo trochu kontaminovaného paliva. I když palivový systém Solexu čistím poctivě, drobná nečistota si v trysce stejně sedla. Motor tak kvůli horšímu průtoku neběžel ve stoprocentním optimu. O to víc mě překvapuje, že i s přicpanou tryskou a nefunkčním palivoměrem na krku dokázal tenhle stařík vykouzlit tak skvělou spotřebu.
Moje expediční výbava aneb jak zvýšit dojezd na 361 km?
Základní nádrž Solexu pojme 1,4 litru paliva. Při mém testu jsem měl pro jistotu v záloze ještě litrový kanystr. Ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí – dojel jsem domů prakticky s prázdnou. To mě ale přivedlo k myšlence: Jaký by byl můj maximální dojezd, kdybych moped osadil kompletní sadou kanystrů, kterou mám doma?
Sestavil jsem dokonalý retro setup, který na stroji skvěle sedí, nízko drží těžiště a vůbec nepřekáží nohám při případném přišlapávání do kopců:
- Nádrž mopedu: 1,4 litru benzínu.
- Držák MAL na přední vidlici: Dvoulitrový kovový kanystřík Solexine.
- Zadní nosič: 1,2litrový kanystr Sandrik (pevně dotažený černým syntetickým popruhem s přezkami, aby na hrbolech nerachtal).
- Boční brašna: Litrová plechová kopie hranatého kanystříku Solexine.
Přehled dojezdu podle zásob paliva:
| Konfigurace paliva | Celkový objem | Maximální dojezd (při spotřebě 1,55 l/100 km) |
|---|---|---|
| Pouze hlavní nádrž | 1,4 l | cca 90 km |
| Nádrž + 2l Solexine + 1,2l Sandrik | 4,6 l | 296,7 km |
| Kompletní set (+ 1l Solexine v brašně) | 5,6 l | 361,2 km |
S celkovou zásobou 5,6 litru paliva se tak z historického městského přibližovadla stává expediční stroj. S takovým akčním rádiusem bych mohl z Adamova vyrazit na jeden zátah třeba k maďarskému Balatonu, do polské Wroclawi nebo napříč celou republikou až za Plzeň.
VeloSolex S2200 i po více než půl století dokazuje, že nepatří jen do muzea, ale s trochou péče a správným doladěním zvládne i pořádné dobrodružství. Teď už jen zbývá vyčistit trysku, navrhnout druhou verzi víčka nádrže s funkčním labyrintem a vyrazit na další kilometry!
Řešili jste u svého Solexu někdy měření paliva, nebo jezdíte striktně „na oko“ a s kanystrem v brašně? Jakou nejnižší spotřebu se vám podařilo z motoru dostat? Klikněte níže a pošlete mi své zkušenosti – moc rád si je přečtu!