Libellule Jaune: Příběh jména mé Babetty 207

I když v mé garáži už teď spokojeně odpočívají dva jednostopí krasavci, jedno místo tam stále zůstává volné. Kalendář sice ukazuje, že do výplaty zbývá ještě pár dní, ale moje mysl už žije v oparu spáleného speciálu s olejem M2T. Brzy totiž na toto volné stanoviště přiletí nový přírůstek. Žlutá Babetta, model 207.

Od kacířského plánu k veteránské stopce

Abych byl upřímný, pro mě tenhle stroj vždycky evokoval spíš ultimátní moped pro důchodce. Stroj, na kterém děda s rádiovkou na hlavě a síťovkou na řídítkách drandil v sobotu ráno do konzumu pro rohlíky a deset deka vlašáku. Žádná romantika, čistý vesnický pragmatismus. Původně jsem ji proto kupoval s jasným a poněkud kacířským plánem: ořezat, upravit a postavit z nejstaršího typu Babetty stylovou custom verzi. Jenže pak jsem ji uviděl naživo. Když člověk spatří stroj v tak neuvěřitelně zachovalém, původním stavu, veteránské srdce zaplesá a ruka s flexou klesne k boku. Projekt přestavby se tedy odsouvá na neurčito – tahle babička zůstane v originále.

Pařížská diplomacie v české garáži

A jakožto budoucí plnohodnotný člen rodiny potřebovala jméno. U nás v garáži to totiž není jen o kusu železa. Každý stroj má svou osobnost a já se vám teď klidně přiznám k jedné věci: občas je potichu oslovuji jménem. Moje jednostopá flotila už má dva starší bratry a oba své jméno nedostali jen tak pro nic za nic.

Můj první VeloSolex S2200 mě technicky neskutečně potrápil a když doslova vstal z popela, nešlo mu říct jinak než Černé štěstí. Druhý, o něco mladší VeloSolex S3800 De Luxe, je zase s přehledem můj Červený elegán. Babetta tak logicky nemohla zůstat bezprizorní, musela do party zapadnout. A jelikož je moje garáž tak trochu detašované pracoviště Paříže, bylo jasné, že slovenskou „Bábu“ musíme lingvisticky povýšit na evropskou úroveň. Česky by se s těmi dvěma francouzskými aristokraty s motorem na předním kole prostě nedomluvila.

Dvě nekompromisní pravidla

Moje kreativní hledání začalo u barvy. Při pojmenovávání svých strojů se totiž striktně držím dvou nekompromisních pravidel: jméno musí vždy obsahovat danou barvu stroje a nesmí obsahovat konkrétní lidské jméno.

Tím okamžitě padla tradiční „Babetta“ i jakákoliv snaha pojmenovat ji po slavných francouzských kráskách typu Brigitte nebo Chantal. Nabízelo se „Žluté sluníčko“. Jenže ruku na srdce, to zní tak trochu jako název třídy v mateřské školce a u kluků francouzských by to vyvolalo diplomatickou krizi. Chtělo to francouzskou eleganci. Nejdřív jsem testoval variace na téma „stará dáma“. Jenže je sakra rozdíl, jak to vyslovíte. Můžete mít buď Mamie Jaune (Žlutá babička), což zní sice mile, ale pořád v tom slyšíte ty rohlíky. Nebo zvolíte ostřejší La Vieille Jaune (Žlutá bába). To už má správně drsný motorkářský zvuk, ale Černé štěstí i Červený elegán stále ohrnovali nos.

Heuréka v říši hmyzu

Chtělo to něco, co vystihne samotnou podstatu mopedů 207. Subtilní trubkový rám, lehká konstrukce, velká vyplétaná kola a ten specifický bzučivý zvuk dvoutaktu. Hledal jsem v říši hmyzu (samozřejmě v ženském rodě, je to přece Babetta). A tehdy jsem si vzpomněl na vážku a všechno do sebe začalo zapadat.

Vážka obecná je geograficky doma v celé Eurasii včetně Francie a Česka, což až mrazivě přesně odpovídá tehdejšímu úspěchu našich mopedů na poli exportního trhu. A její přirozené prostředí? Prosluněné břehy rybníků, polní cesty, lesní mýtiny a vegetace, kolem které se trhavým pohybem hbitě míhá. Tedy naprosto přesně ta místa, kam v létě žlutý moped vytáhnete na vyjížďku k vodě.

Vítěz byl na světě. Moje budoucí Babetta 207 dostane na nádrž pomyslný francouzský pas a skvěle doplní mou barevnou letku. Dámy a pánové, seznamte se: Libellule Jaune (čti libelül žon), neboli Žlutá vážka. Teď už jen zbývá, aby dorazila ta výplata a tahle žlutá bzučící legenda může konečně zaparkovat vedle svých francouzských bratrů. Budou si mít co říct.

Jak jste na tom s pojmenováváním strojů vy? Taky pro ně máte tajná jména, která šeptáte jen v přítmí garáže, nebo to berete čistě pragmaticky podle techničáku? Klikněte níže a napište mi své příběhy, rád je s vámi proberu.