Sledovat rozdíly podle zemí u legendárního francouzského mopedu VeloSolex je pro každého fanouška veteránů fascinující disciplína. „Bicykl, který jede sám,“ motorizoval celou Francii a díky své genialitě brzy překročil hranice země galského kohouta. Jenže export a licenční výroba do ostatních evropských států nebyly jen o pouhém převezení krabic s mopedy. Lokální legislativa, přísné technické normy a vkus tamních zákazníků donutily výrobce k zásadním úpravám.
Pokud na veteránském trhu narazíte na Solex, dost možná to není francouzský originál. Pojďme se podívat, jak se od sebe lišily stroje z Holandska, Německa či Maďarska a podle jakých detailů je spolehlivě poznáte.
Holandsko: Hnědé motory a slavný model OTO

Nizozemsko bylo pro Solex největším a nejdůležitějším zahraničním trhem. Motokola se zde vyráběly přímo v licenci v haagské továrně Van der Heem a o distribuci se starala slavná firma R.S. Stokvis & Zonen. Holanďané díky tomu dali světu hned několik unikátů:
- Model OTO a barevné experimenty: Zatímco Francie sázela na strohou černou, v Holandsku vznikaly barevné verze mnohem dříve (např. zelený typ 330). Nejslavnějším tamním modelem se stal Solex OTO, který konstrukčně vycházel z francouzského typu 1700, ale přinesl vylepšený rám i pohon.
- Záhada hnědých motorů: Rané holandské Solexy mají mezi sběrateli kultovní status. Místo klasické černé byly totiž jejich motorové bloky z výroby lakovány do specifické hnědé barvy.
- Žluté blatníčky (Geel motorspatbord): Od 1. ledna 1961 nizozemský zákon nařizoval, že každý moped s rychlostí do 40 km/h (bromfiets) musí mít přední blatník označený žlutou barvou o délce minimálně 30 cm, aby policie z dálky poznala moped od kola. Zatímco ostatní majitelé mopedů blatníky nevzhledně přetírali žlutou barvou, Van der Heem zareagoval geniálně: malý plastový blatníček nad kolem (tzv. neusje – nosánek) začal rovnou vyrábět z jasně žlutého plastu. Pokud tedy vidíte černý Solex se žlutým plastovým prvkem pod motorem, jde o čistokrevného Holanďana.
Německo: Přísný TÜV a světlo na tyčce

V Německu se Solexy licenčně nevyráběly, nýbrž dovážely z Francie (např. přes známého automobilového závodníka Wilhelma Herze). Německé schvalovací úřady (TÜV) a tehdejší legislativa StVZO však byly neúprosné. Aby mohl Solex legálně na tamní silnice jako moped kategorie Mofa, musel projít radikální technickou proměnou:
- Přiškrcený výkon a menší váleček: Francouzský originál dosahoval rychlosti kolem 30–35 km/h a měl hnací třecí váleček o průměru 42 mm. Pro německý trh musela být rychlost omezena na 25 km/h. Německé verze (nejčastěji model 3800) proto dostaly menší váleček o průměru 38 mm (což sice snížilo rychlost, ale paradoxně zlepšilo stoupavost do kopců) a zúžené sání válce s upraveným karburátorem Gurtner.
- Světlomet na „tyčce“: Původní francouzské světlo integrované přímo v plastovém krytu motoru německým úřadům připadalo slabé a nevyhovující. Německé Solexy proto mají na motoru pouze „slepý“ plastový kryt bez žárovky. Skutečný, robustnější oválný světlomet (nejčastěji značky Ulo či Union, přezdívaný Eierlampe – vajíčková lampa) je namontován na speciálním kovovém držáku (tyčce) na levé straně přední vidlice. Světlo tak svítilo pevně dopředu nezávisle na tom, zda byl motor sklopený na pneumatiku, či nikoliv.
- Povinná výbava: Německé verze musely být kvůli předpisům vybaveny samostatným cyklistickým zvonkem s páčkou na řídítkách, masivnějším zadním světlem Ulo s integrovanou odrazkou a na rámu pevně nýtovaným hliníkovým typovým štítkem (Typenschild).
Maďarsko: Záchrana značky v devadesátých letech

Maďarský příběh je příběhem znovuzrození. Když v roce 1988 skončila masová výroba Solexů ve Francii, zdálo se, že je s touto legendou konec. V roce 1993 však francouzské výrobní linky odkoupila maďarská státní společnost Cyclo-Solex se sídlem v Berettyóújfalu. Výroba zde běžela až do začátku 21. století (přibližně do roku 2002).
- Návrat legendy S 3800: Maďaři vsadili na jistotu a obnovili produkci nejpopulárnějšího modelu S 3800. Na první pohled byl stroj k nerozeznání od francouzského originálu ze 70. let, ale ďábel se skrývá v detailu.
- Materiály a kvalita zpracování: Maďarské Solexy (často označované jako S 3800 Hungary) bohužel nedosahovaly takové kvality jako francouzská klasika. Často se u nich projevovalo méně kvalitní lakování samotného rámu a současně i horší povrchová úprava chromovaných dílů. Černá plastová nádrž na benzín a kryt zapalování byly odlity z jiného, o něco křehčího plastu, který měl tendenci dříve praskat.
- Jak ho poznat: Maďarský Solex spolehlivě identifikujete podle hliníkového štítku na rámu s nápisem „Made in Hungary“. Motorové bloky měly navíc vlastní číselné řady, které neodpovídají historickým francouzským tabulkám. Kvůli exportu do západní Evropy a USA dostaly tyto stroje v průběhu 90. let také modernější brzdové páčky, upravenou elektroinstalaci a boční odrazky.
Sběratelské shrnutí: Porovnání a rozdíly podle zemí
Pokud plánujete koupi VéloSoleXu do své sbírky, země původu hraje zásadní roli v ceně i dostupnosti náhradních dílů:
| Země původu | Typický poznávací znak | Sběratelská atraktivita |
|---|---|---|
| Francie | Světlo integrované v krytu motoru, striktně černá barva (mimo model 5000). | Klasický standard, skvělá dostupnost dílů. |
| Holandsko | Žlutý plastový kryt předního blatníku, případně hnědý motor. | Velmi ceněné rané hnědé verze a zachovalé modely OTO. |
| Německo | Světlomet na kovové tyčce vedle motoru, štítek na rámu, zvonek. | Vysoce ceněné kvůli raritním bočním světlometům Ulo. |
| Maďarsko | Nápis „Made in Hungary“, modernější brzdové páčky, křehčí plasty. | Ideální jako dostupný a levnější „vstupní“ moped na běžné ježdění. |
Ať už doma garážujete francouzského elegána, německého pracanta s vajíčkovou lampou, nebo maďarského zachránce značky z 90. let, VéloSoleX zůstává strojem, který kdekoli na ulici vykouzlí úsměv na tváři.
Máte doma také svůj Solex? Klikněte níže a napište mi, z jaké země pochází ten váš a jaké s ním máte zkušenosti! Narazili jste při jeho renovaci na nějaký netradiční detail?
Jsem Jirka, tvůrce webu Jirkova dílna a nadšenec do renovace historických strojů. Specializuji se na francouzské mopedy VeloSolex, u kterých dbám na stoprocentní autenticitu a zachování historické hodnoty. Tento blog slouží jako můj otevřený makerský archiv, kde dokumentuji čistou kutilskou realitu a upřímnou špínu za nehty. Sleduj mou práci na YouTube nebo mě kontaktuj přímo přes WhatsApp!