Babetta 207: Proč nakonec Žlutá vážka nepřiletěla

Měla to být velká sláva. Moje dvoutaktní flotila se měla rozrůst o žlutou babičku, model 207, pro kterou jsem měl v hlavě připravené noblesní francouzské jméno. Jenže člověk míní, inzerce mění a kutilská realita občas umí uštědřit studenou sprchu. Volné místo v garáži nakonec zůstalo prázdné a Žlutá vážka k mým dvěma francouzským aristokratům nepřiletí. Co se vlastně zvrtlo?

Od kacířského plánu k veteránské stopce

Babetta model 207 pro mě vždy představovala klasický, pragmatický moped na ježdění pro rohlíky. Původně jsem ji proto plánoval ořezat a upravit na stylový custom stroj. Když jsem ji však uviděl na fotografiích v neuvěřitelně zachovalém původním stavu, veteránské srdce zvítězilo a od plánu na úpravy jsem upustil s tím, že zůstane v originále.

Jelikož moje garáž již hostí dva francouzské stroje – VeloSolex S2200 přejmenovaný na Černé štěstí a VeloSolex S3800 De Luxe neboli Červený elegán, musela i Babetta ještě před příjezdem dostat jméno. Bohužel jsem se v tomto případě těšil na nový přírůstek až moc. Podle mých pravidel musí jméno stroje vždy obsahovat jeho barvu, nesmí jít o konkrétní lidské jméno a zároveň musí mít svou francouzskou alternaci. Subtilní rám a bzučivý zvuk dvoutaktu mě tak logicky přivedly k francouzskému názvu Libellule Jaune neboli Žlutá vážka.

Logistické peklo s vůní kytice

Inzerát lákal na zachovalý původní lak, zajetý stav, nový výbrus válce, nová ložiska a klikovku za 7 200 Kč, přičemž zbývalo vyřešit jen mastnou spojku. Jelikož Babetta vypadala na fotkách opravdu pěkně, začal jsem okamžitě řešit logistickou stránku obchodu. Zoufale jsem sháněl auto, kterým bych moped do své garáže převezl. Přes klasickou půjčovnu se mi to původně řešit nechtělo, abych neplatil šílenou částku za pouhou hodinku cesty tam a zpět.

Pomoc mi nabídla jedna z kamarádek, která slíbila, že nám na odvoz půjčí auto. Měl jsem velkou radost, a tak jsem jí za to jako poděkování koupil pěknou kytici. Ovšem pár dní nato se začala vymlouvat, že nic takového neslíbila, ale že mě tam aspoň v klidu odveze. Bohužel ani to za několik dní už nebyla pravda a přišla výmluva, že nemá čas. Byl jsem tedy se sháněním auta znovu na začátku a čas se nemilosrdně krátil.

Začal jsem to tedy narychlo řešit přes autopůjčovny, jenže všechna auta dané velikosti už byla na víkend rozebraná. Zachránil mě až Autobazar Sobol přímo v Adamově, kde mi na těch pár hodin ochotně nabídli pomoc s půjčením vozu. To jsem ovšem ještě netušil, jak celý obchod dopadne.

Chladná realita po telefonu

Začal jsem se s prodejcem – mladým studentem – domlouvat na konkrétním dni předání Babetty u něj doma. Jenže v průběhu telefonické a SMS komunikace začalo bohužel vyplouvat na povrch, že moped má závad daleko víc, než bylo uvedeno v inzerátu.

Prodejce mi sdělil, že i když karburátor Jikov vyčistil ultrazvukem, moped se při startu dusí a nedrží volnoběh tak, jak by měl. Menší nápovědou byla jeho věta, že stroj jezdil hezky, když v něm měl nainstalovaný italský karburátor Dell’Orto 16. Další komplikace nastala, když se zmínil, že po vylití půl roku starého a nepoužitelného benzinu je nádrž zevnitř údajně povrchově rezavá. V té chvíli už ve mně začal hlodat červíček pochybností, jak na tom ten moped ve skutečnosti vlastně je.

Druhý den mě napadlo položit poslední, ovšem velmi důležitou otázku: Zda má Babetta svou originální kartičku (technický průkaz). Odpověď byla neúprosná – bohužel neměla. Moped tím okamžitě ztratil na tržní hodnotě zhruba 1 000 až 1 500 Kč a já vážně přemýšlel, jestli má celá tahle akce ještě vůbec smysl.

Poslední hřebíček do rakve

Prodejci jsem ještě gentlemansky nabídl nezávaznou prohlídku stroje. Když mi ale do zprávy odsekl, že jeho cena je pevná a nehodlá z ní slevit ani korunu, protože do motorky investoval hodně peněz (a to i přes nově zjištěné nedostatky), bylo definitivně rozhodnuto. Zdravý rozum nakonec zvítězil nad emocemi, od koupě jsem ustoupil a volné místo v garáži dál čeká na jinou příležitost. Druhý den měl prodejce inzerát znovu vystavený a ke všem těm informacím ještě připsal, že uchází duše předního kola, což pro mě bylo definitivním znamením, že jsem udělal dobře.

Na druhou stranu přístup prodejce lidsky chápu. Investoval do toho hodně peněz i času a k Babettě má jistý emocionální vztah. Ovšem neuvědomuje si, stejně jako velké množství jiných inzerentů, že celkový objem osobních investic nijak nezvyšuje reálnou hodnotu a tržní cenu stroje. Snad ale brzy najde toho pravého kupce, kterému bude moped dělat dlouho radost.

A jak jste na tom vy? Zažili jste už situaci, kdy inzerát vypadal jako splněný sen, ale realita po telefonu nebo na místě vás donutila otočit se na patě a jet s prázdnou domů? Napište mi své příběhy dolů do komentářů, rád si je přečtu!