Už jako malý kluk jsem doslova hltal příběhy mého strejdy o motocyklu Norton LS2, který byl (dle mých později získaných informací) v tehdejším Československu celkem dostupný. Až po jeho smrti jsem zjistil, že jeho prvním motocyklem nebyl Norton jak jsem si dlouho myslel, ale DKW 250 SB nebo NZ. O jaký typ přesně šlo už se asi nikdy nedozvím, jelikož se z fotek 5×5 cm už víc vyčíst nedá. Chtěl jsem být stejně nezávislý a svobodný, ale díky epilepsii mi to nebylo nikdy dopřáno.
V dospělosti jsem tak brzy začal hledat alternativy k hromadné přepravě cestujících na kterou dodnes musím spoléhat. Elektrické koloběžky byly v 90. letech ještě v plenkách a o jejich využití jsem tak mohl začít uvažovat teprve až několik let zpět. Ovšem i zde se objevovaly velké komplikace, buď to byla málo výkonná baterie, slabý motor nebo legislativní omezení, které mě vždy vrátily zpátky na začátek. Bez nadsázky se dá říct, že elektro koloběžka pro mě začala mít význam až letos a abych splnil požadavky legislativy, pořídil jsem si model s výkonem motoru 900W. Na krátké přesuny bohatě stačí, ale pořád to neřeší možnost nezávislé jízdy a přepravy na dlouhé vzdálenosti.
Až jednou jsem při prohlížení internetu narazil na inzerát ve kterém prodávající nabízel Velosolex S2200. Okamžitě jsem se do jeho retro vzhledu zamiloval a když jsem zjistil, že na něj není zapotřebí řidičský průkaz a s dopomocí vyjede téměř všechno, bylo rozhodnuto. Po zakoupení mi pak sice trvalo více jak rok, než jsem mohl vrátit svůj Solex zpět na silnici, ale o to větší jsem měl radost, když se vše nakonec povedlo. Byl jsem dost v časovém presu, protože jsem chtěl stihnout sraz těchto motokol v Táboře, kde pak proběhl zápis do české knihy rekordů. U tohoto typu jsem se sice hodně natrápil, ale také mě toho hodně o těchto strojích naučil. Letos na podzim jsem si pořídil i mladší typ, v krásném muzejním stavu. O obou Solexech, která jsem si i pojmenoval (Chance noire a Rouge élégant) najdete níže malý medailonek s jejich příběhem.
Velosolex S2200 (Chance noire)
Můj první Solex, který jsem si z několika důvodů pojmenoval Černé štěstí. Tento konkrétní exemplář byl dle čísla motoru vyrobený v roce 1964, v rámci druhé výrobní série, označované jako V2.
Na poslední chvíli se mi jej podařilo zachránit od podvodníků, specializujících se na prodej vraků motocyklů značky Jawa a kol s pomocným motorem VeloSolex.
Jeho stav byl natolik vážný, že bylo nutné vyměnit 95% originálních součástek a lze tedy bez nadsázky říct, že se jedná o nové kolo. V současné době je již plně pojízdný a probíhají na něm jen opravy kosmetického charakteru.
Solex S3800 De Luxe (Rouge élégant)
Červeného elegána mám od září 2025. Jedná se o luxusní verzi standardního modelu S3800, která se vyráběla pouhé tři roky a to mezi lety 1969-1971.
Vyznačoval se odlišnou barvou (červená nebo modrá) od klasického černého provedení, bělobokými pneumatikami, ochranným chromovaným rámem motoru, nerezovými blatníky, světlou barvou palivové nádrže, krytu vzduchového filtru a krytu setrvačníku.
Tento konkrétní exemplář byl vyroben v roce 1970, má stále ještě vinětu s původním francouzským pojištěním a pochází od sběratele těchto unikátů přímo z Francie.
