Malé, jednoduché, a přitom stylové motokolo VeloSolex se po druhé světové válce stalo symbolem svobody a dostupnosti dopravy, zejména ve Francii. Minimalistická a jednoduchá konstrukce motoru s charakteristickým zvukem zajistila stroji nízkou hmotnost a vysokou spolehlivost, což z něj učinilo ideálního společníka pro každodenní cestování do práce, na nákup nebo za kulturou. I když jeho maximální rychlost málokdy překročila 30 km/h, jeho kouzlo nespočívalo v dravosti, ale v lehkosti, s jakou se proplétal úzkými uličkami evropských metropolí. Právě tato nenucená elegance přitahovala k VeloSolexu ty nejzářivější hvězdy své doby.
Zatímco jiné dopravní prostředky vyžadovaly speciální oděv, na VeloSolexu se dalo jezdit v obleku, kostýmku nebo rozevlátých šatech. A právě tento obraz Francouzská kinematografie 50. a 60. let dokonale zpečetila. Na černém mopedu s typickým bílým linkováním se proháněly ikony jako Brigitte Bardot a Catherine Deneuve které stroji dodaly punc nespoutané ženskosti nebo Alain Delon, zosobňující mužnou eleganci. Své místo si našel i v garážích osobností typu Steva McQueena, který jej používal pro pohyb v zákulisí závodních okruhů, nebo slavné „vrtulky“ v podání komika Louise de Funèse.
VeloSolex se stal demokratickým symbolem svobody. Milovali ho studenti, intelektuálové z levého břehu Seiny i venkovští kněží. Jeho tichý, rytmický zvuk doprovázel celou jednu generaci a stal se nedílnou součástí zvukové kulisy poválečné Evropy. V dnešní době, kdy se svět vrací k ekologické mikromobilitě, působí VeloSolex téměř vizionářsky. Předběhl svou dobu v důrazu na úspornost a prostorovou nenáročnost. Přestože jej dnes na silnicích často nahrazují moderní elektrokola, žádný současný stroj nedokáže s takovou grácií vyprávět příběh o době, kdy se svět znovu učil radovat z pohybu a kdy i ten nejjednodušší motor dokázal zprostředkovat pocit absolutní volnosti. VeloSolex zůstává nesmrtelnou ikonou, která připomíná, že opravdový styl nikdy nevyjde z módy.
VeloSolex ve filmu
VeloSolex se objevil v mnoha filmech, kde často sloužil k vykreslení specifického charakteru postav nebo atmosféry tehdejší doby.
- Můj strýček (Mon Oncle, 1958) – Jacques Tati v této komedii učinil z VeloSolexu Hulotův preferovaný způsob dopravy, který kontrastoval s moderní, sterilní architekturou ve filmu.
- Četník se žení (Le Gendarme Se Marie, 1968) – Louis de Funès coby četník Cruchot na modelu S3800 vytvoří během jízdy slavnou „vrtulku“.
- Muž z Acapulca (Le Magnifique, 1973)
- Tři dny kondora (Three Days of the Condor, 1975) – Robert Redford v tomto špionážním thrilleru používá Solex jako svůj diskrétní dopravní prostředek. Jízda na nenápadném motokole do práce v rušném New Yorku skvěle dokreslovala charakter jeho postavy jako tichého, intelektuálního analytika CIA.
- Prázdniny pana Beana (Mr. Bean’s Holiday, 2007) – Rowan Atkinson a jeho postava Mr. Beana se v jedné scéně komicky pokouší ujet na VeloSolexu jeho francouzskému majiteli.
A ještě malá zajímavost nakonec. VeloSolex S3800 má ve své sbírce i britský bubeník, moderátor a mechanik Fuzz Townshend, který je u nás známý především díky pořadu Car SOS (Pomozte autům). Popularita VeloSolexu tak mezi těmito ikonickými osobnostmi dokazuje, že si tento jednoduchý a šarmantní stroj dokázal udržet své místo (nejen) v popkultuře po celá desetiletí a zůstává dodnes milovaným kouskem historie dopravy.
