Když se poctivě pustíte do vypalování starého výfuku SINFAC na moped Solex S2200, máte pocit, že to nejtěžší je za vámi. Vnitřek je zbavený sazí, potrubí je průchodné a zbývá jen kosmetická tečka – vrátit dílu původní lesk pomocí žáruvzdorné barvy. Jenže veteránská praxe u ponku mě rychle vyvedla z omylu. Lakování výfuku totiž není jen o mačkání trysky spreje, ale o celé řadě skrytých nástrah. Celý tenhle proces plný nečekaných překvapení jsem pro vás zachytil ve svém YouTube videu: Lakování výfuku na VeloSolex.
Když v tlumiči najdete kuchyňskou drátěnku
První šok přišel ještě před samotným odmašťováním. Původní tlumiče Solexu fungují na principu vnitřních odrazových destiček. Když jsem se však snažil vyčistit vnitřek, zjistil jsem, že tam předchozí majitel nacpal obyčejnou kovovou drátěnku na nádobí. Tato „lidová tvořivost“ sice moped mírně ztišila, ale v praxi fungovala jako dokonalý lapač karbonu, který tlumič spolehlivě ucpával. Navíc v ní kondenzovala vlhkost a hrozilo proreznutí vnitřních přepážek. Pomocí kleští „čápovek“ a upravené kancelářské sponky tedy musel tento nepatřičný zásah kompletně ven.
Příprava povrchu: Od hrubosti 80 až po zkumavku z drogerie
Aby nová žáruvzdorná barva na starém kovu vůbec držela, musel jsem nejdříve zaletovaný a opravený spoj začistit přímou bruskou se stopkami o hrubosti 80. Následovalo postupné zjemňování brusným papírem o hrubosti 120 a finální dočištění čtyřstovkou, aby byl povrch dokonale hladký.
Před samotným odmaštěním přišel na řadu malý garážový zlepšovák. V drogerii jsem koupil malý gumový špuntík do zkumavek, kterým jsem ucpal kondenzační otvor výfuku. Celé potrubí jsem pak mohl bezpečně zalít benzínovým čističem a pořádně protřepat, aniž by mi chemie tekla po rukách. Teprve po vylití vnitřku přišlo finální odmaštění vnějších stěn čističem brzd. Ovšem sloužil i během lakování coby krytka výfuku (paillette), která zabránila vniknutí barvy dovnitř.
Past jménem nevypálený nátěr
Nanesení tří vrstev žáruvzdorného spreje v matném antracitovém odstínu šlo skvěle a výfuk vypadal doslova jako nový z fabriky. Jenže u těchto speciálních silikonových barev přichází to největší úskalí: barva sice na dotek uschne, ale plně vytvrdne a získá svou chemickou odolnost až po takzvaném „vypálení“ vysokou teplotou přímo za provozu motoru. A tady nastal zásadní problém. Spoj, kde se výfukové parohy zasouvají do motoru, je řešený pouze kov na kov. Mnou předpokládaná konstrukční netěsnost netěsnost způsobila, že během první testovací jízdy začal ze spoje unikat nespálený benzín s olejem. A jelikož nátěr ještě neprošel plným tepelným cyklem, tekoucí palivo čerstvou barvu v několika místech okamžitě rozpustilo a celá estetická práce přišla vniveč.
Ponaučení pro příště je jasné: před prvním nastartováním a vypálením barvy musí být výfukový systém absolutně těsný, jinak vám benzín zničí i tu nejlepší barvu na světě. Jak se mi nakonec podařilo tenhle věčný boj s prosakujícím palivem u křížení kov na kov vyřešit a čím jsem spoj utěsnil, o tom vám napíšu hned v dalším článku.
A jaké máte zkušenosti s žáruvzdornými barvami vy? Také se vám někdy stalo, že vám palivo rozpustilo čerstvý lak ještě před jeho vypálením? Podívejte se na moje video z renovace a napište mi své postřehy dolů do komentářů!
