Zlín Z-37 Čmelák: Filmový komparzista s duší poctivého pracanta

„Servus chlapci, ako si tu žijete?“ Přesně touto hláškou přivítal slovenský pilot Štefan družstevníky z Křečovic, když se svým práškovacím letadlem přistál na poli. Tato ikonická scéna pochází z kultovní komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková z roku 1985. Ačkoliv se hlavní dějová linka točí kolem řidiče Pávka a jeho závozníka Otíka, film je protkaný řadou dalších motivů – od žárlivého manžela Turka až po rázovitého doktora Skružného, který se za volantem kochá krajinou. Snímek sklízel úspěchy i v zahraničí a mezi lety 1986–1987 získal několik ocenění na mezinárodních festivalech od USA až po Španělsko. Mimochodem, původní filmový letoun s imatrikulací OK-HJC po desetiletích v hangáru nakonec našel svůj klid v Národním zemědělském muzeu v Ostravě, kde si ho můžete prohlédnout i dnes.

Stejný typ letadla, tentokrát však s označením OK-CKU se objevil i v komediálním muzikálu Trhák. Během této epizodní filmové scény natáčené na letišti letňanského aeroklubu se z něj snaží pilot coby nápadník svou písní Mít křídla zaujmout jednu z tří překrásných dcer hajného Kaliny. Samotný film pak jakýmsi satirickým humorem paroduje tehdejší socialistické agitační filmy, přičemž celý děj záměrně eskaluje do extrému. Posledním filmem ve kterém se Čmelák také objeví i když tentokrát jen na pár vteřin je pak rodinný film Poplach v oblacích.

Zlín Z-37 Čmelák

Příběh Čmeláka se začal psát koncem padesátých let 20. století, kdy Československá republika dostala od Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) pověření k vývoji a výrobě specializovaných zemědělských letounů. Zadání obsahovalo přísný výčet požadavků: stroj musel bezpečně létat velmi nízko nad zemí při malých rychlostech, startovat z krátkých, neupravených ploch a vykazovat dostatečnou robustnost, aby přečkal rozmary přírody i hrubé zacházení. V konstrukční soutěži v roce 1960 nakonec zvítězil společný projekt XZ-37 z dílen firem LET Kunovice a Moravan Otrokovice. Tento prototyp poprvé vzlétl 29. června 1963 s továrním pilotem Vladimírem Vlkem za kniplem a hned při prvních zkouškách potvrdil, že náročné specifikace plní na jedničku.

Když se v roce 1965 rozběhla sériová výroba, celý proces se rozdělil mezi tři podniky. Moravan Otrokovice vyráběl trup a aplikační zařízení, LET Kunovice dodával křídla s ocasními plochami a Technometra Radotín vyvinula a produkovala odolný podvozek. Finální montáž všech částí pak probíhala výhradně v Kunovicích. Konstrukce se postupně dočkala několika modifikací. V letech 1971–1977 a 1983–1984 sjížděla z linek vylepšená verze Z-37A se zvýšenou odolností proti korozi. Pro výcvik vznikla dvoumístná varianta Z-37A-2 se sedadly za sebou a dvojím řízením, zatímco čtyřmístný speciál Z-37C3 (zvaný „Hyena“) sloužil pro státní leteckou inspekci a ÚZPLN. Inženýři se pokusili proniknout i na západní trhy – v roce 1967 postavili jediný exemplář verze Z-37C s americkým řadovým šestiválcem Continental. Ten se však výkonnostně neosvědčil, takže z jeho sériové výroby sešlo.

Základem konstrukce tohoto letadla je celokovová kostra. Tu doplňuje duralový potah kombinovaný s tesilovou tkaninou a speciálním polyuretanovým nátěrem, který skvěle odolává agresivním chemikáliím. Pod trup se podle potřeby montovalo buď postřikovací zařízení s tryskami, nebo rozmetadlo. Výbornou ovladatelnost při nízkých pracovních rychlostech zajišťuje třídílné celokovové křídlo vybavené pevnými sloty a velkými dvouštěrbinovými vztlakovými klapkami. Pod křídla bylo možné k základním 250litrovým nádržím zavěsit ještě dva přídavné baky na 125 litrů paliva. Jelikož z nich ale nešlo přečerpávat palivo za letu, musel tuto činnost provádět mechanik ručně až po přistání na zemi.

Samotná pilotní kabina je umístěná vysoko nad přídí, což pilotovi zaručuje vynikající výhled i ve velkých náklonech. Přímo za sedadlem pilota se nachází hlavní 650litrová nádrž na sypké, tekuté či granulované chemikálie. Hned za ní konstruktéři umístili nouzové sedadlo, lidově zvané „trucovna“, kde během přeletů mezi základnami seděl mechanik – poněkud netradičně zády ke směru letu. Bezpečné přistání na polích zajišťuje masivní a neobvykle vysoký podvozek, který drží vrtulový disk v bezpečné vzdálenosti od země a pomáhá dosáhnout velmi nízké přistávací rychlosti. O pohon se stará modifikovaný hvězdicový devítiválec Ivčenko AI-14, osazený novými reduktory a přeznačený na Avia M-462RF, který roztáčí dvoulistou, hydraulicky stavitelnou vrtuli V-520.

Přilétá nová generace Z-137 Agro Turbo

V roce 1981 se v LETu Kunovice rozhodli přepracovat celou původní koncepci Čmeláka. Vznikl tak stroj s několika výraznými inovacemi, z nichž tou hlavní byl turbovrtulový motor M-601 B o výkonu 515 kW. Montáž tohoto pohonu si vyžádala výrazné prodloužení a celkové přizpůsobení trupu letadla. Nový prototyp s označením XZ-37T dostal také větší nádrž na chemikálie (kotel se zvětšil z 650 na 1 000 litrů), winglety na konce křídel a částečně pozměněný tvar ocasních ploch. Zálet tohoto inovovaného stroje se uskutečnil 6. září 1981 a krátce nato se předvedl veřejnosti na 10. leteckém dni s Květy. V roce 1982 se vývoj přesunul do n. p. Moravan Otrokovice, kde konstruktéři postavili další tři prototypy. První z nich se dostal do vzduchu 12. července 1983, druhý vzlétl 28. prosince téhož roku a poslední putoval na lámací zkoušky.

Sériová produkce pak probíhala v Moravanu Otrokovice mezi lety 1984 a 1992. Celkem z linek sjelo 50 letounů, a to včetně prototypů a dvou kusů dvoumístné cvičné varianty Z-137T2. Stroje do výrobního čísla 024 nesly označení Z-37T Agro Turbo a poháněly je motory M-601Z o výkonu 360 kW. Počínaje třetí sérií prošel letoun řadou úprav – konstruktéři přidali například dvoustupňový filtr v sání vzduchu motoru, upravili zemědělské aplikační příslušenství a celkově vylepšili letové vlastnosti. Od výrobního čísla 030 pak stroje dostaly silnější motory o výkonu 380 kW a byly přeznačeny na Z-137T Agro Turbo. Technickou zajímavostí je, že dvoumístné cvičné verze Z-37T-2 měly za pilotní kabinou namontovanou menší, 400litrovou nádrž, která sloužila pro praktický výcvik budoucích pilotů.

Vojenský speciál Z-37T

Ačkoliv byl Čmelák a později i Turbočmelák vyvinut primárně pro zemědělské využití, v jeho historii se na chvíli objevila šance pro vznik multifunkční vojenské varianty. Tato vize se zrodila v roce 1984, kdy z tehdejší NDR přišel požadavek na vývoj letounu pro zvláštní účely. Z první výrobní série Z-37T byl proto vybrán exemplář s výrobním číslem 006, na kterém mechanici provedli několik zásadních úprav. Aby stroj unesl výzbroj a další vojenské vybavení, bylo nutné především zesílit konstrukci jeho draku. Výsledný letoun měl mít široké spektrum využití. Vedle role podzvukového útočného bitevníku se počítalo také se spojovací, pozorovací, fotografickou či radiační verzí, nebo dokonce se speciálním minovacím zařízením. Ověřovací zkoušky přídavné výzbroje a palivových nádrží v prostoru otrokovického letiště navíc proběhly úspěšně.

Nadějný projekt však skončil předčasně. Plánovaná prezentace stroje před generalitou armády NDR, která měla proběhnout v září 1985 na vojenské střelnici v Malackách, byla zrušena. Přestože výsledky zkoušek i letové ukázky mluvily pro úspěšný start výroby, k objednávce ze strany zadavatele nakonec z neznámých příčin nedošlo. Celý projekt Turbo Military tak zůstal pouze historickou raritou, která však svým konceptem předběhla dobu o celých 24 let. S identickým nápadem (přestavět robustní zemědělský letoun na vojenský speciál) totiž přišla až v roce 2008 americká společnost Air Tractor Inc., když představila verzi AT-802U a později model S2R-660 v rámci projektu Archangel BPA (Border Patrol Aircraft).

Osud prototypu

Po zrušení vojenského programu byl prototyp přestaven zpět do standardního zemědělského stavu a prodán podniku Slov Air jako běžný stroj Z-137T. V devadesátých letech minulého století pak létal u organizací Reas Brno či Air Special Ústí nad Orlicí. Jeho stopa málem zmizela v roce 2005, kdy byl prodán do Maďarska. Tam opuštěný chátral až do roku 2016, kdy ho objevili a zachránili členové Leteckého muzea v Kunovicích. Díky náročné renovaci a pomoci partnerů jej nadšenci dokázali kompletně zrestaurovat a vrátit mu původní vojenskou podobu z roku 1985. Od roku 2017 je tento unikát k vidění přímo v expozici kunovického muzea.

A jak jste na tom vy? Fascinuje vás přímočará mechanika starých strojů stejně jako mě? Viděli jste někdy vojenského Čmeláka naživo, nebo se raději vrtáte v motorech na dvou kolech? Klikněte níže a napište mi své názory a zkušenosti, rád si přečtu o vašich kutilských projektech a mechanických srdcovkách.